Když jsem na konci července mezi absolventy svých kreslících kurzů předesílala, že budeme kreslit v půlce srpna společně do skicáků v podhůří Jizerských hor, lilo jako z konve.
Vlastně mi přijde, že lije nepřetržitě už od dubna, ale pravdou je, že kdybych si dělala v kalendáři sluníčka ve dnech, kdy se do hor slunce zatoulalo, napočítala bych jich dohromady asi patnáct. Uff!
Díky tomu se také stalo, že jsem těsně před naším společným víkendem zaváhala, zda přece jen plenér nezrušit, či nepřesunout na nějaké "sušší dny".
Ještěže se Maruška s Barčou těšily už od jara a deštík je neodradil od toho, aby přijely. Nakonec totiž někdo na dva dny zrovna zavřel tam nahoře kohoutek a my jsme si užily slunečný tvůrčí víkend.
První den jsme si cestou na nádraží nasbíraly místní rostlinky pro budoucí záznamy do skicáků. Sice nám některé cestou povadly, ale to nevadí. Naopak, ten kdo má pomalejší tempo v zachytávání reality si mohl vyzkoušet, jaké to je zrychlit. A ten, kdo je rozený "rychloskicař" si naplnil ve skicáku hned několik rostlinkových stránek.
Ostatně pozdější kreslení se stopkami bylo další výzvou pro nás všechny. Podobně jako perspektiva ubíhajících kolejí, nádražních lamp i okenních říms nádražní budovy.
Pro kresbu rostlinek jsme využily i jednu z technik, kterou si Maruška i Bára mohly vyzkoušet při PLANDÁNÍ, kdy se za pomoci stínu dá vykouzlit zajímavá podobnost reality.
Naše tvorba plynula částečně podle avizovaného programu, ale vzniku animovaného filmu předcházel Maruščin motiv z loňského létacího kurzu, ve kterém po celou dobu kreslila lišku a na závěr LÉTÁNÍ jí měla rozpohybovat.
Loňský létací kurz byl skupinový a navíc on-line. Ve skupinách bývá báječná energie a i když se snažím každému věnovat zvlášť a být mu užitečná při vymýšlení jeho konkrétního projektu, některé náměty prostě potřebují více času k dozrání. A ten jsme měly, takže hurá do improvizovaného filmového studia!
Tady už jsou zmiňované pokusy kresby na čas. Díky těmto cvičením si můžete vyzkoušet v obrázku zachytit podstatu věci a možná se potom i trochu méně trýznit dokonalostí, která stejně neexistuje.
Při našich procházkách krajinou jsme došly až do kaňonu. Uvelebily jsme se na břehu místního meandrujícího potoka a udělaly si pár studií různých druhů hub, které jsme cestou sesbíraly. Houby nás dost bavily, jen Fufča se trochu nudil (viz. následující video).
Cestou zpět jsme si ještě naplnily bříška dozrávajícími ostružinami a ukrývaly se před pařákem v lese.
Jáááá chci ještě! Aneb, jak říká Maruška: "S deštivým útlumem to pro lidi kteří jedou na solární pohon je určitě náročné." A má pravdu.
Na závěr našeho soustředění jsme si zkusily jaké to je kreslit a nepoužívat u toho ruce. Holky byly mimořádně šikovné, zatímco mě celou dobu vypadávala fixa z pusy, protože jsem se nezadržitelně smála.
Schválně, vyzkoušejte si to také!
